This article is available only in the Czech language. For the english version, check out the Skynomad.com website.

Check out the Sopot 2011 pictures.

Bulharský Sopot (7. 8. až 14. 8. 2011)

Prohlédněte si fotky z bulharského Sopotu 2011.

Roli pořadatele závodu si letos vzala na startost Renáta Kuhnová spolu s místním Skynomad clubem a ředitelem závodu Nikolajem Yotovem. Předem děkujeme všem sponzorům za podporu, hlavně Axisu, kteří věnovali pro vítěze soutěže hodnotné ceny.

Propozice závodu zněly jasně: Krásné počasí, bezpečné létání, nádherná příroda, ubytování na přistávačce s pitnou vodou zadarmo, ale hlavně levné jídlo a PIVO. Kdo by na takový závod nejel? Už podle plateb to vypadá nadějně. Do konce června máme 145 zaplacených startovných. Přes počáteční nedůvěru a velkou vzdálenost se nakonec obměkčili a většina českých ES vyrazila na Balkán Trip. Dokonce i takové legendy jako je Radar, Brába, Vyhlásci nebo celé rodinky s dětma. AXIS team čítá plných 39 pilotů z toho dva tandemáci. Na cestě byly ovšem nejdrsnější čekání na hranicích. To už jsme si za ty roky v EU odvykli a tak přetrpíme Bulharsko Srbské hranice a 4 hodiny v horku v naději, že si to vynahradíme alespoň létáním.

Předpovědi počasí vypadají pro Balkán báječně, proto se někteří piloti rozhodli zajet na místo týden předem a účastnili se závodu Skynomad Open. Dle tracklogu na PG Webu jsme přesvědčeni o tom, že jsme na tom správném místě, jelikož se nikde jinde v Evropě pořádně nelétalo. Na registraci přijíždí piloti z celého světa a máme velmi bohatou účast 144 závodníků, šest Japonců, 2 Novozélanďané, a pak spousta závodníků z Ruska, Ukrajiny, Slovenska. Ale to hlavní, přijelo se utkat o titul Mistra Republiky 60 českých pilotů. Po večerním přivítání, Open Ceremonii a Bulharské bohoslužbě s občerstvením jsou závody zahájeny.

Jak už to bývá, tréninkový den je většinou ten nejlepší. Na obloze jsou krásné kumuly a piloti si polétali jak v horách, tak i v údolí. Ještě bych vám přiblížila toto letové místo. Pohoří Staré Planiny se táhne napříč celým Bulharskem od západu na východ, kde přesně uprostřed pod horami, leží městečko Sopot. V překladu to znamená pramen a je to pravda. V blízkosti svahu i ve městě naleznete celkem 5 pramenů s přírodní pitnou vodou. Na hřeben se dostanete lanovkou za půlhodinky a zde se nalézá prostorné travnaté startoviště i pro takové množství pilotů jako na tomto závodě. Převýšení na přistání je zhruba kilometr a tak máte spoustu pracovní výšky se zachytit. Na tomto hřebenu najdete ještě doteď volně se pasoucí koně, nebo stádečka koz a ovcí. Většinou je mají na starosti místní neškodní cikáni.

První dvě kola byly podmínky velmi těžké, jelikož byly dostupy jen okolo 2000 m, termiku brzdila silná inverzní vrstva a nešlo se vyzvedat výše. Proto byly stoupáky rozbité a turbulentní hlavně podél svahu. Trasy se plánovaly podél hor s přeskokem sedla do dalšího údolí a druhá polovina trasy rovinami. Ty bohužel nefungovaly tak, jak bylo typické pro toto místo, a tak do pásky dolétá pouze hrstka pilotů. Třetí kolo si však všichni piloti zlepšují náladu. Zpočátku velmi dlouho vyčkáváme na startu, až se rozpustí inverze a napojí se na vyšší vrstvu, kde už kvetly kumulky. Konečně to funguje před startem a let stál zato. Termika je silná, končí krásnými kumuly a funguje to naprosto všude. Po 53 km trase přistává do pásky více jak 90 pilotů. Dostali šanci si mezi sebou zazávodit i Standarti a Tandemy.

Přistání bylo většinou plánované pod kopcem na obrovské přistávačce hned za městem, velmi blízko jezírka a výborné restaurace. Na šopský salát a výborné maso nikdo nezapomene. Také piloti, kteří přistáli předčasně, měli spoustu zážitků jak ze svozů, tak i se setkání s místními cikánskými, ale pohostinnými obyvateli. Někteří ani nestačili vypít pivko v kiosku a už tam byl svoz. Večerní život u lanovky v kempu a ve městečku vám nemusím přibližovat, krásné počasí, lítání, výborné jídlo a pohoda to vše stačí ke spokojenosti pilota.

Pro následující dva dny je hlášen příchod studené fronty, která má podmínky vyčistit. Pro tyto případy byl Skynomad club připraven a plánuje velkou párty s živou kapelou a pečenými jehňátky. Déšť ani vichr z hor nás nezaskakuje, poté co se všechno snědlo a vypilo, nezbývá než nastopit na „Open Air Rain Párty“. Pravda cizinci byli trošku překvapeni, ale Bulharská kapela za takové publikum nadšená. Když už se shazovaly i svršky, byl čas přestat fotit. Následující relax den prospívá všem a připravujeme se na závěrečné 4. Kolo následujícího dne.

Pro tento den bylo vypsáno kolo 108 km dlouhé podél hřebene a více rovinami z obavy před stále převládající severní složkou. Poté, co se ocitáme v rovinách, trápí nás silný údolní vítr, a tak vedoucí skupinka sedá okolo 80 km. Do cíle se dostali pouze dva piloti těsně před zavřením cíle, Renča a Šnajbi. Asi největší radost z toho měl Radek Šimoník, kterému firemní pilotka vyhrála kolo. Ještě tentýž večer se konalo slavnostní vyhlášení spolu s občerstvením a pivkem za doprovodu hudby DJ Yassena. Partička byla spokojená, povedly se dvě supr párty, jídlo a pití bylo levné, co víc si může takový obyčejný český pilot přát?

Celou reportáž si můžete přečíst v angličtině na oficiálních stránkách organizátora soutěže spolu s výsledky: www.skynomad.com nebo v češtině na spřátelených webech www.pgweb.cz, www.ceskyparagliding.cz

Výsledky:

Kategorie Open

• 1. David Ohlídal (Cze) Axis Mercury
• 2. Radek Večeřa (Cze) Gradient Avax
• 3. Michal Šnajberg (Cze) UP Trango

Kategorie Serial

• 1. David Ohlídal (Cze) Axis Mercury
• 2. Radek Večeřa (Cze) Gradient Avax
• 3. Michal Šnajberg (Cze) UP Trango

Kategorie Standard

• 1. Jaroslav Tůma (Cze) Advance
• 2. Jana Krátká (Cze) Gradient
• 3. Jenda Krátký (Cze) Gradient

Kategorie Ženy

• 1. Renáta Kuhnová (Cze) Axis Mercury
• 2. Tereza Vidláková (Cze) Gradient
• 3. Jana Krátká (Cze) Gradient

Kategorie Týmy

• 1. Team Potetoes
• 2. Gradient team
• 3. Axis team

Kategorie Tandem

• 1. Bedřich Tkaný (Cze) Axis Sirius
• 2. Alexander Teslenko (Rus)
• 3. Jindra Fikar (Cze) Axis Sirius

Závěrečná jízda zpět

Všechno dobré se také ale muselo někde odrazit zpět. To negativní bylo, že Temový pilot Ondřej Krupa se ještě před zahájením závodů zranil, zlomil si zánártní kůstky když pomáhal věšet reklamní bannery u lanovky. Smolík nás pronásledoval i cestou zpátky. Jak se dovídáme později, tak jsme nebyli sami, co píchli. Šnajbimu se také pokazilo auto a na hranicích strávil 6 hodin oprav než pokračoval dále. To same Staník Klikar a spol.

Vyjíždíme v 5 ráno spolu s Liborkem na 1400 km cestu, ale hned ráno jsme vjeli do pořádné díry a prorazili pneumatiku. Teda ještě, že jsem měla sebou chlapa. Jo Bulharský asfalt je snad horší než ten Ruský. Poté nás čekala zajížďka polňačkama k AVA Sporťákům a exotický přejezd Bulharských hranic v horách uprostřed ničeho. Jak na potforu nás zastavili policajti, ukazují průjezd 100 km/h a na značku 50 km/h, která byla chytře schovaná za stromky tak, že nebyla absolutně vidět. Chtěli mi vzít řidičák, ani prosby ani smutné oči nepomohly, a tak vytahuju železnou rezervu sadu Piv. Ale zabrala teprve 50 ti Eurovka do kapsy. Tak a tradá jedeeem.

Tahle cesta ale přeci nekonči? Chvílemi se ocitáme na polňačce, nebo asfaltu kde byly metrové díry a hupy. Projížděli jsme vesničkami, kde auto vidí jednou za týden, sledujeme pomalý život zapadákova a jejich totální pohodu. Ta nám ale brzy skončila, protože dobrodružství pokračuje. Prostě nám kleklo auto, urval se nám řemen od klimy a máme po ptákách. Voláme Asistenční službu, slíbili odtah, ale kdo ví, kdy dorazí tady v Srbsku. A tak si dáváme kouřovou ve stínku, kde nás málem přejel traktor.

Asistence je tady za dvě hoďky, nabízí občerstvení, Srbský Redbull, který by se dal přirovnat k jarové vodě s šumákem. Ale občerství a nastřelí. V neděli večer už mají v servisu v Jagodině objednané náhradní díly a během pondělka to slíbili opravit. V rámci servisu máme i ubytování v apartmánu a také výlet do městečka. Objevili jsme úžasnou restauraci se skvělým jídlem. Místní obyvatelé jsou asi zvyklí stále něco slavit, nehledě že byla neděle večer, všechny bary otevřeny a párty jela na plné pecky. Ráno se jedeme podívat po obchůdkách a neodoláme místnímu mega koupališti, kde je lidí jak much. Trošku odpočatí vyrážíme na zbytek cesty, tentokráte už jenom po dálnici, protože těch 500 km po polňačkách bylo něco pro naše emoce. Tak a zase někdy na Balkáně zdar!!!