Česká verze textu zatím není k dispozici.
Mexico, Valle de Bravo
24. 1 – 4. 2. 2012
Na Českých horách neustále přisypává sníh, a zatímco si vyznavači zimních sportů užívají prašanu, normální lidi si prohrabávají tunely, aby mohli vůbec vyjít z domu. Tou dobou, kdy by nikoho nenapadlo vytáhnout své éro, koná se v Mexiku finále Světového Poháru. Těsně před tou největší kalamitou se nám daří odletět směr Mexiko City. Cesta probíhá v naprostém pořádku, teleport se nekoná, jelikož nejsilnější články výpravy jsou téměř s týdenním předstihem na místě.
Broňa se Staníkem se po příjezdu do Mexika vůbec nešetřili. Hned ze startu si dávají aklimatizační výšlap s bivakem na Popokatepetl. Zato Prostějováci míří rovnou do místa dění. Příjezd do Valle de Bravo hodnotí velmi pozitivně, téměř jako když se vrací domů. Od džusíkárny jim už mávají známí Papalabros s Irmou, v okolí Para shopu se zase vítají s personálem. Ubytování nám kluci zařídili náramně dobře, stejně jako před dvěma lety bydlíme ve skromném, ale prostorném apartmánu s teráskou a vyhlídkou na jezero. Nechybí přivítací a dezinflační drink „Tequila“, která náhodou působí skvěle i proti Jett legu.
Abychom po zimě nevyšli ze cviku, dáváme si tréninkově pár letů. Pluto team už má téměř splněno, během pěti dní mají necelých dvacet hodin. První dny byly prý bohovské, základny ve 4300m, krásné silné stoupáky, prostě lítání na pohůdku. K tomu se jim podařilo doletět několikrát ze startu El Piňonu až do Valle de Bravo, kde cestou museli překonávat náhorní plato a jiná záludná místa. Oproti tomu ten dnešní den nebyl tak snadný, základny byly sotva ve 3000 m a foukal SZ vítr, tedy zezadu. Takže se dalo očekávat, že bude vzduchu klasický bigbít. Když člověk neletí čtvrt roku a hned po startu potká sedmičku, tak to pak musí chvilku rozdýchávat. Ale po dvou hoďkách, zas jak ryba ve vodě. Bodejď, když je letošní Superfinále ve znamení certifikovaných křídel, můžeme to nazvat také„závod fazolí“.
Závodní Axis team je zde v silném složení a to Davídek, Staník a Renča, za Gin Peťule. Support team doplňuje Skaldík, Ivošek a nováček Broňek.
Někteří francouzští piloti přilétli na závod pár týdnů předem a můžou se už chlubit deseti lety a třiceti hodinami ve vzduchu. Trasy z předchozích závodů mají vytisknuté, nastudované a přeletěné…klobouk dolů, po takovémto výkonu bychom to vyčerpáním zabalili a jeli domů. Raději šetříme energií během závodu. Čeká nás totiž 10 náročných letových dnů s jedním dnem volna. Prostředí známe z minulých dvou závodů Monarca Open a MS 2009, takže víme, co můžeme očekávat.
Po několika letech si pomalu zvykáme na toto speciální místo. Hned po startu je nejdůležitější se prokousat kolem skalnatého výčnělku na malé náhorní plato, kde se setkává termika a různé směry větrů. Tam si užijeme diskotéku každý den, jelikož to bude vyčkávací a výchozí místo před otevřením startovního cylindru.
Dnes se loučíme se s našim „support teamem“, kteří mají v plánu procestovat část Mexika a trošku jim i závidíme. My se měli možnost podívat alespoň do jednoho z deseti nejznámějších měst Mexika, do Taxa, které je známé svou historii v těžbě stříbra a nádhernou architekturou. V tomto místě také působila nejznámější surealistická Mexická malířka Frída. Z hotelového balkónu vypadá toto městečko nalepené na skále jak vlaštovčí hnízdo. Úzkými uličkami s 45 stupňovým sklonem se dokážou protáhnout pouze Taxíky Brouci. Na hlavní ulici přecpané auty byl co druhý krámek se stříbrem. Mizíme z tohoto ruchu malými uličkami do podsvětí městečka, odkud se snažíme raději rychle prchnout, jelikož nám toto místo nahánělo hrůzu. Dáváme pivko na náměstí, přímo pod architektonickým skvostem, místní katedrálou. Do obchůdků ani nemusíme chodit, protože ty chodí kolem nás. Staré i mladé indiánky kmene „Tatukaki“ se nám snaží prodat kde co, od proutěných košíků až po keramiku. Chybička byla, když si Skalda koupil první věc. Pak se hned rozkřiklo, že tam v rohu sedí obrovský bohatý „Gringo“ a už u něj byli všechny obchodnice. Přitom Skaldík si chtěl jen procvičit Španělskou konverzaci.
Cestou se stavujeme na místní termály s mega Aquaparkem, zasazeným geniálně do přírody a terénu. Areál je tak velký, že zde jezdí turistický vláček. Neodoláme umělému příboji ani různým klouzačkám, ale co nás dosalo byla „gilotina“ kde si člověk připadal jak na popravišti nebo spláchnutý do záchodu. První jsme museli překonat po schodech vysokou věž, kde se po jednom člověk zamkl do buňky a po odpočítávání se mu pod nohama otevřelo vzduchoprázdno. Trubka vedla 10 m volným pádem, pak opsala vertikální kružnici a končila ve vodě. Paráda. Atrakci zakončíme Anakondou na gumovém člunu a mizíme. Termály asi odmítneme, odrazuje nás nejen pach a barva bahnité vody, ale také tlusté rochnící se Mexičanky.
Při průjezdu městem Toluca neodoláme obrovskému lákadlu Steak bufet, kde dostáváme opravdu porcičku 400 g svíčkové panenky nebo T-Bone. V Bufetě byl obrovský výběr dalších masíček, salátků a dezertů až oči přecházely. Je potřeba se dobře dovážit ☺ protože během závodu už na nic takového nebude čas. Ráno si dáme maximálně litrový „Džusík“ u Irmy a v 8:30 už pofičíme na kopec. K večeři se dostaneme někdy až hodně pozdě večer. Lunch packety minule už nežral ani pes, tak to vypadá na solidní odtučňovací kůru.
Registrace a vážení proběhlo včera, dnes je poslední trénink s Open Ceremoníí a zítra nás čeká první závodní den. Jelikož je zde o 7 hodin méně, můžete sledovat večer po práci kolem osmé Online live tracking, který najdete na stránkách www.paraglidingworldcup.org Držte palce!
Po ránu vidíme na trávě námrazu, ajajaj to bude asi výživné. Nechybí snídaňový džusík u Irmy a brzský ranní výjezd na start. Ještě před startem si odběhneme na místní toalety asi tak čtyřikrát. Po včerejší večeři zjišťujeme, že papričky pálí opravdu dvakrát.
Ale teď ke startu. Vymysleli nám docela jednoduchou trasu o délce 62 km se 4 otočáky. Základní proudění je dnes přímo na start, tedy z jihu a tak očekáváme vyšší dostupy. Nad platíčkem se nám podařilo zvednout téměř do 4000 m. Je spousta času a tak krom nádherného výhledu na nedalekou sopku Tolucu hledáme co nejvýhodnější startovní pozici. To se ale lehce říká, když to tady bublá jak polívka v hrnci. V 13 hodin se otevírají startovní hodiny a my vyrážíme na cestu. Zatímco je partička u prvního otočáku v kosmu, méně početná skupinka se vydává jinou trasou. Vyrážíme s největší výškou, zato po několika uletěných km tou nejhorší stopou. Jak řekl náš Polský kamarád Rafal, Renča dneska letěla „Dupou v křakách“, a byla asi jediná, které nebylo ve vzduchu zima. Spíš to vypadalo, že chodí po zemi. Jinak jsme se pohybovali zhruba okolo 3800m.
Po překonání platíčka míříme směrem za jezero. Davídkovi se podařilo letět parádní stopou a přilétá do cíle jako první s čechů a těsně za zády Peťule. Renča se Staníkem se zvedají téměř ze země už podruhé, v místě, kde sedá mnoho pilotů. Při závěrečném dokluzu do pásky to bylo hodně na těsno a pár pilotům se zaprášilo od bot. Na tvrďáka letěl také Makedonský pilot Goran Dimitrovský, který neměl jinou možnost než to posadit do lesa. Mistr prezident visel na stromě. Záchranáři ho prý nemohli najít, což se nám zdálo opravdu divné, když je každý pilot vybaven GPS, vysílačkou a Live trackingem. Tak poslali vrtulník. Při záchranné akci ho málem smetli ze stromu, a aby toho nebylo málo, tak ho doslova vyřeřezali z padáku a ze sedačky. Tak si zítra bude muset sehnat komplet nové vybavení.
Czech Team je v cíli, spolu s dalšími asi 100 piloty, z toho 5 bab a Peťule první. Vítězem dnešního kola se stal Švýcarský dědeček Hauzi Bolinger, kterého jsme den předem zachraňovali naší protekcí u zubaře. V HQ je na stahování GPS taková fronta, že raději volíme příjemnější čekání u hotelového bazénku s pivkem, dokud nezajde slunko. Nechybí hovězí steak „Aranchera“ v naší oblíbené hospůdce nebo „Sopa de Tortilla“ a večerní kaktusová dezinfekce pro gurmány.
PS: Ráďo chybíš nám tu do partie a taky jako model na fotkách.
Dnes nám naplánovali trasu ve tvaru FAI trojúhelníku o skutečné délce letu 96 km. Předpovědi hlásí slabší JZ, ve výšce SZ. Při čekání na start nad platíčkem se pohybujeme okolo 3500 m, občas nějaká bublina prorazí výše. Startovní hodiny otevírají o půl hodiny dříve než včera, tedy 12:30 a první rameno trojúhelníku vedlo na západ proti větru k anténám. Zde se na hřebínku potkávaly silné údolky a termika, takže chvílemi bylo veselo. Nevyplácelo se to letět moc nízko, na to doplatil Slovinec Primož Podobník, který se zahnízdil ve stromech. Záchranná akce probíhala podobně jako s Goranem, záchranáři rozřezali šnůry, člověka vytáhli a padák nechali ladem. Starej se sám.
Ale teď k trase. Druhé rameno vedlo opět přes start na druhou stranu. Nebyly žádné kumuly, které by napovídali o konvergenci a tak jsme museli bojovat. S Peťulí jsme se potkali téměř na zemi v místě, odkud se nedávno zvedl Staník. A tak bojujem, hledáme a konečně se zvedáme přes 3600 m. Tou dobou je Davídek i se Staníkem a obrovským chumlem padáků v kosmu. Od té doby to máme na další otočný bod směr Monarca pěkně po větru a cestou si přišudláváme ať moc neztrácíme výšku. Tato část vedla totiž do kopce. Zatímco je už velká početná skupina včetně našich kluků v cíli ve Valle u jezera, my se ještě plácáme u Monarcy. Nejhorší máme za sebou, obloha je zacirovaná a termika už trošku slabší, tak jen mi není jasné, jak se mi tak mohl zašmodrchat padák. Frontstall, masivní předstřel do strany (přitom ruce byly pod prdelí) kravata a twisty, není na co čekat, prostě jsem to raději tasila. Přistání proběhlo hladce, do suché oranice vedle cesty a domku. O druhé záložce jsem slyšela že házel Luca Donini, když dělal kravinky po proletění pásky nad voudou.
Po příjezdu na přistávačku slavíme narozky, kupujem pivka a naše oblíbená Irma s dcerkou nás zvou na vynikající Taccos (kukuřičná placka s masíčkem, ananasem a pálivkou) Takže naši jsou v cíli, z žen vítězí Ruska Daria a z mužů Venezuelec Juan carlos Becerra gonzalez s časem 2:27, jen Jassenovi se podařilo nalétat 120 km za 5 hodin. Letěl sám, naokolo a přidal si další rameno do trasy.
Po ránu je čím dál větší zima, to znamená čím dál vyšší dostupy. Dnes přes 4000 m. Vzduch je vymydlený, po cirrech ani památky a meteorologové hlásí slabší vítr ve výšce. Vypisují trasu s 5 ob, které ani nemáme na mapě, takové vyhlídkové kolečko po okolí o délce 106 km. Na startovišti to odsýpá, proto je vyčkávací čas minimální. Dnes byly stoupáky i dostupy famózní, ovšem když se pilot propadl až na podlahu, měl co dělat s údolkou i rozbitými stoupáky. Trasa vedla proti větru po hřebení, do rovin, do hor a zpátky proti větru do Valle. To bylo něco pro Enza od Ozonu, zbytek se marně snažíme proti větru protlačit. Může za to záludný otočák v rotoru. Tam pohnila celá druhá početná skupinka včetně Staníka i Davídka. Záložky byly jen dvě, jeden Američan a druhý Korejský test pilot od Ginu. Z našich doletěla jedině Peťule, a Renča si dnes dala „wellcomeback“ ve vzduchu na rekreu. Vítězí konstruktér Ozonu Luc Armant s časem 2:48, a Petra vede v babách.
Ráno jsou na obloze zajímavé pásy mraků, což značí brzký příchod fronty. Ale pro dnešek hlásí krásné počasí a slabší jihy. Proto vypisují 118 km trasu všemi směry s cílem ve Valle. Den jak víno, vysoké dostupy a silná termika bez větší turbulence. Konečně jsem zpátky ve hře a začíná Race.
Lítání je tady hodně složité, je důležité trefit dobrou stopu, jinak je pilot brzy skoro na zemi. To se dnes povedlo bohužel Staníkovi. První velmi početná skupina Ozonu a Niviuků je během 10 km v trapu, kterým nemáme šanci v tomto závodě na našich CEN Déčkách stíhat. A tak tvoříme s pár piloty, Davídkem a ženskýma zadní skupinku, každý podle sebe. Já to utavím v polovině trasy, jelikož jsem letěla téměř sama a některé místa opravdu potřebují spolupráci. Přistávám na soukromé sportovní letiště, odkud mě dovezou až do cíle. Seiko dopadla podobně, a tak můžeme sledovat jak to první 30-ti členná skupina valí do cíle. Po hodině se trousí dalších 30 pilotů a mezi nimi vítáme Peťuli, která je zde s ženských jediná. Davídek to dobojoval po šestihodinovém letu až do konce, bohužel mu chybělo 200 m do dead line v cíli a tak přichází o bodíky.
Jelikož je sobota, tak je na přistávačce hodně rušno, plno fanoušků, spoustu jídla i piva a hlavně pohoda. Nejlepší transport back měl Torsten, který vyhnil na druhé straně jezera, kde nebyla žádná cesta. Ujali se ho až rybáři a na motorovém člunu přiváží na přistávačku. Jak říká Staník, potřebujem malý restart – reset, ať konečně něco zaletíme. Městečko o víkendu tepe, všechny bary a diskotéky otevřeny a scházíme se v Mezcala baru. Když se totiž zeptáte Mechikánců co pijou, tak nikdo Tequilu, ale všichni Mezcalu. No nic zítra je také letový den, tak to brzy balíme.
Po ránu se čudujeme, že nás nebudí sluníčko, kouknem z okna a obloha totálně zadekovaná. Stejně nás vyváží v 8:30 h ráno, abychom mohli další tři hodiny tvrdnout na startu. Nefouká nic, slunce v nedohlednu, přesto vypisují 63 km kolo. Moc šancí tomu nedáváme, přesto bylo kolo platné. Windamíni vyžírají nejlepší zdvih dne, asi 800 m nad start. Zato než na nás přišla dle výsledkového pořadníku řada, tak tam nebylo téměř nic. Šudláme nulky v okolí startu, skáčem s výškou startu na skalnatý zub a šudláme znovu. Tímto tempem se zvedáme max do 2800 m, což je jen pár set metrů nad terénem a míříme na trasu do rovin. První skupina se zvedá o pár set metrů výše a tak se dopracovala až k 1 ob. Ti nejlepší dali i návrat a uletěli celých 23 km.
Zjistili jsme, že je důležité si umět dobře vybrat svou přistávačku. Ne jak Jassen, který tlačí na pilu, bojuje o každý metr a přistává v kanyonu. Obloha zadekovaná, po termice ani památky, letíme jen na klouzák, v tom Dav zavolá: „Renčo, vyber nějakou dobrou přistávačku kde mají pivo.“ Rozhlížím se po kraji a vybírám jednu ze tří vesniček rozesetou ve vlnitým terénu. Ukážu místo a už tam sedíme. Nalákali jsme dalších 15 pilotů, kteří na tom byli s výškou podobně a z vesnice se sbíhá tak sto ječících dětí. Trefili jsme to přesně, přímo před námi stála putika s pivkem. Co víc si přát po takovémto ušudlaném kole!!! Peťule stále krouží v nulkách nad námi, a tak ji přes safety frekvenci, kde byl hrobový klid, lákáme na pivo. Celý czech team končí na 14 km. U hospůdky stojí koně a Petra neodmítá nabídku se projet. Transport je zde ještě dříve, něž jsme přistáli, takže paráda.
Nejkratší bombaut má na kontě stejně jako každý den mladý Srb na Solu, který nám svými hláškami připomíná Vrabčáka. Včera se mu podařilo přistát do lesa takovým způsobem, že byl nohama i padákem na zemi a nechápal nic. Dnes se nikomu nic nestalo, bodejď když nejsilnější stoupák dne měl 2 m/s. Jinak máme vypočítáno, že na tomto „Rocken roll comepetitione“ jsou průměrně denně 2 záložky. Ti co už to hodili, tak se hromadí na spodním listě výsledkovky, protože namají na čem lítat. Padáků je tu už nedostatek, tak zůstávají na rekreu. Já měla štígro, že měli v para shopu poslední kliku i kontejner od záložáku. Následující dva dny má jít fronta, přesto pojedeme na start a uvidíme, co zaletíme. Do toho by se nám už hodil rest day, partička je už fakt pořádně unavená.
Po ránu nás probouzí deštíček, takže to je jasné, máme veget day. Pro jistotu ale jdeme do HQ, kde nám to potvrdili. A jak využít volný den k odpočinku? Máme spoustu variant. Na motýlech v Monarce jsme už byli, v Toluce také, tak to vypadá na pohodovou snídani v typické místní levné putice, zákupky, filmečky a spánek.
Zato Davídek spolu se Slovinským teamem mají dneska bojovku, a to sundat Primožův padák ze stromu. Organizátoři nebyli moc ochotni, ale nakonec jim zapůjčili horolezeckou výbavu a auto s řidičem. Na začátku závodu totiž řekli, že zachraňují pouze lidi, padáky je nezajímají. Takže během letu jsme měli všechna turbulentní místa označena padáky na stromech. Takže je na samotných pilotech, aby si sehnali partičku a stáhli si křídlo dolů.
Přestože je volný den, organizátoři se vyprdli na nějakou párty. Tak nezbývá, než si ji zorganizovat sami. Filip nabídl do placu sud piva na své narozenin, přidala se také celá skupinka od Ginu, takže odpoledníček s večírkem začíná na přistávačce u vody.
Jak jsme se dneska dozvěděli, tak Jassen spolu s Korejským pilotem, který byl úplně ztracen v cizí zemi, čekali do noci, než pro ně organizátoři přijeli. To ještě museli pár km šlapat a kus cesty si vzít taxika. Přistávat do kanyonu, nebo někde mimo cesty se opravdu nevyplácí.
Když se teď podíváte na výsledky, tak z toho asi nejste vůbec chytří. Stejně tak i my. Z každého kola by se mělo škrtat 25%, mělo by to vycházet tak, že ty nejhorší kola by se měli na konci závodu úplně vyškrtnout. Takže po 8 kolech to budou dvě kola mimo. Jestli to tak bude opravdu, to uvidíme. Včerejší ušudlané, nepoměrně méně hodnotné kolo dalo vítězi 560 bodů, což nám přijde opravdu divné. Tak uvidíme, jak nám to tady dopadne. Každopádně starší EN D, na kterých letíme, nemají šanci v tomto závodě mezi těmi nejnovějšími, které jaksi záhadně prošli atestací těsně před závodem.
Po frontě je obloha vymydlená, sopka s bílým popraškem na dosah ruky v průzračném vzduchu, jen pár cirru kazí tyrkysově modrou oblohu. Než ale vyjedeme na start, jsou na obloze kumuly a hrozí převývoj oblačnosti. Část se zacirrovává, takže je jasné, že podmínky budou trošku slabší. Přesto naše komise vypisuje 90 km trasu. Aby toho nebylo málo, tak na startu se koná hromadné vážení. Kdo má přes 33 kg výbavy navíc, tak vylívá vodu. Takže děvčata dnes letěla na balón. Startovní kružnice není na platíčku, ale v rovinách, a tak je vyčkávací taktika zcela jiná při hledání startovní pozice. Nejvýhodnější to bylo rovnou nad startem, krásně to partičce drželo stopu a bez problému dali 10 km vzdálený otočák. My co jsme uhnuli z kurzu, jdeme jak kameně na zem. Když vidím, jak to pouští někteří odvážně nízko nad lesem proti větru, tak si raději vybírám loučku na dně kaňonu, kde mě přivítal býk. Červená barva se mu očividně líbila, ale to už beru nohy na ramena, padák do květáku a mizím v houští.
Mezitím se pár pilotkám podařilo přistání do lesa, což vám řeknu, není nic moc. Cestou ze svozu můžeme sledovat další závodní zápolení. Houf pilotů se vrací přes platíčko na další otočák, nad kterým roste nádherný kongesťák. Zbytek sledujeme z přistávačky z online live trackingu. Kongesťák se rozlil přes celou oblohu, zastiňuje slunce a tlumí termiku. Blíží se půl šesté a dead line. Nejdále to dotáhl Josh Cohn 78 km, zbytek je rozeset pravidelně po sto metrech. Staníkovi se konečně zadařilo a jako nejlepší z Čechů přistává na 71 km, ani Davídek s Peťulou se nenechali zahanbit a končí okolo 60 km. Zatímco jsem už po večeři, ostatní se teprve dostávají zpět z trasy, asi jim to bude trvat dlouho, jelikož není nikdo v cíli a většina je rozeseta na druhé straně údolí. Tak Good Luck!
Ráno je „Gruby cirrus“ jak řekl Rafal, po slunci ani památky, přesto jedeme na start. Zde se krom zabíjení času velmi dobře bavíme, jelikož je startovní plocha pokryta samými padáky značky GIN.
„Češi mají rádi pivo, piloti od GINU pro změnu strečink.“ Téměř všichni piloti si natahují šňůry, protože jak se zjistilo, se jim během pár hodin rapidně zkracují. Odteďka, kdo si pořídí stejné značky padák, dostane přibalené rukavičky proti oděru. Toto pravidlo ovšem neplatí u nadrozměrných pilotů vážících nad 120 kg. Zde funguje takzvaný „Autostrečing“ ve vzduchu, kdy pilot svou váhou šňůry natáhne sám. Peťule si ztěžuje, že jí to nefunguje a tak požádala o pomoc Davídka, ať jí to jde raději udělat sám. Výborná spolupráce. Hold někdo má pnutí „tension“ ve šňůrách, jiní zase ve střevech.
Poté rozebíráme včerejší let, kdy žádný pilot nedal cíl. Kritické místo, jak se ukázalo, pojmenovali „Stalingrad“. Bylo charakteristické tím, že se odtud téměř žádný pilot nedostal, i když se několikrát snažil vyškrábat výše a přeskočit kritický brdek. Byla zde terénní linie, kterou jsme se prokousali přes obrovské ztráty na pilotech. (Snad nám alespoň Ráďa a Bé team porozumí).
Po několika hodinách to organizátor vzdává a máme free flying. Většina pilotů dolétá až do Valle, někteří využívají transport back. Tak uvidíme zítra, už nás čekají jen tři dny.
Dneska konečně dolétá do cíle Renča i se Staníkem. Ale nebudeme předbíhat. Den jak víno, mraky nádhera, jen hrozí trošku převývoj. To také vidíme cestou, jak se tvoří směrem k Toluce CB mraky. Proto vypisují docela jednoduché kolo po známých místech, a tak je v cíli spousta pilotů včetně nás. Dáme jedno pětipivo ať nám to zítra letí. Pokračujeme na baráčku lahodným kaktusovým mokem, velmi vítečný pro zažívání. V tom se ukázal dobrý náš Korejský Ninja, test pilot od GINU, který se projevil hláškami:
„Ninja never sleep.“ (Ninja nikdy nespí)
„Ninja is never drunk and never tired.“ (Ninja nikdy není opilý a není unavený)
„Ninja always find the termal and never bomb out.“ (Ninja vždy najde termiku a nikdy nevyhnije)
Následující den se nám však ukázalo, že všechny tyto tvrzení jsou nepravdivé. Po velkém večírku vyhnívá hned na začátku trasy:)
Zatímco Střední Evropu sužují silné mrazy, tady se čím dál více otepluje. Už si nemusíme brát na let teplé spodní prádlo, stačí jen módní doplněk pruhované podkolenka a kraťasy. Dnes vypisují asi nejdelší task závodu a to 121 km. Začínáme zcela netradičně a to 1. Ob na Monarce se startovním cylindrem směrem k sopce Toluce. Počasí vypadá báječně, slabý vítr a konvergence jak má být. První OB byl bezproblémů krom nízkopodlažních letců a Staníka. „Prý když si nedá reset večírek, tak nedoletí.“ Dupem plný knedlík a v silných stoupácích, a tak s Davídkem stíháme všem Mantrám. Cestou na 2. Ob bylo potřeba přeletět opět plato kolem startu směrem do rovin. Tam bylo první pohřebiště pilotů, okolo 43 km končí Renča na plné šlapce až na zem, přistává v těžební fabrice na zlato a stříbro. V krátké sukní však nebyl problém chytnout stopa zpátky do Valle. Ze země sleduju, jak se daří ostatním. Dav a Peťule se drží první skupinky až do 2. Ob, kde záleželo na lajně. Tak Peťule bohužel končí okolo 100 km a Davídek dolétá do pásky se skvělým časem, bohužel nedává se svou výškou „Safety turnpoint“, přestože měl předtím natočeno 3600m. Do cíle přesto dolétá okolo 70 pilotů, první je Ulrich Princ a z žen Seiko. Jdem na „Sopa de tortilla“ a zítra „ATAK!!!“ Poslední den.
Trošku předběhnu dnešní události. Určitě poletíme kratší velmi rychlé kolo, ať jsou výsledky hotovy do 8 hodin do vyhlášení. Pořadí pilotů do první dvacítky je tak těsné, že všechno může být možné. Te to trošku divné, protože když se mrknete do žebříčku, tak je tam 18 Ozonu, těsně 1 Niviuk a 1 Gin. Takže dneska budou riskovat a dupat do toho pořádně. Rafal (poláko čech) je 15. tak mu moc držíme palce. Peťule si také udrží pozici před Seiko a Regulou a my ostatní si to pořádně užijeme:)
Po vyhlášení nám zorganizovali konečně pořádnou párty na diskotéce s free dring and food, tak pravděpodobně nestihneme napsat report. Výsledky se dozvíte na www.paraglidingworldcup.org ve spodním řádku RESULTS. Tak adios amitos hecho de Mechiko!!!!
|
